Don't worry, be happy!

Nevím přesně proč, ale jsem teď nadmíru spokojená. Jsem šťastná. Mám se děsně. Nic moc mi nevychází. Ale směju se a cítím se skvěle. Ne, také to nechápu. Nevím, jak vám to vysvětlit. Ale mám potřebu vám to říct a zkusit to.

Můj dnešní den byl vlastně nijaký. Nudný. Ležím stále nemocná, tentokrát už aspoň v Plzni, a celý den jsem strávila na pokoji. Piju čaje, mažu si bolavý nos krémem, snažím se dělat věci do školy a následně šílím z toho, jak je nestíhám. Ale někde uvnitř se objevila neočekávaná síla. A já se nestačím divit. Směju se článkům, co si tu z nudy prohlížím. V hlavě se mi rojí plány na půl života dopředu, představuji si, co všechno podniknu, až tohle nemocné období skončí a mám radost z každé maličkosti. Potěšil mě jen ten pocit teplé deky, sovího hrnku plného čaje, tlusté knihy přede mnou a příjemné hudby okolo. Potěšil mě jen ten pohled na noční Plzeň ležící za okny, na ta třpytivá světélka plápolající v dáli. Potěšil mě jen ten nečekaný půlhodinový telefonát s tátou, zprávy od lidí, které mám tak ráda, úsměv člověka, kterého jsem chtěla vidět. 

Možná je to tím podzimním vzduchem, který má na mě blahodárné účinky a všechno se mi pak zdá tak nějak snazší, jednodušší a hlavně hezčí. Podzim je čas, kdy se cítím jako znovuzrozená, možná to má co dočinění i s datem narození, kdo ví. Je to mé nejoblíbenější období navzdory všem nemocem a sychravým dnům. Vždyť nakonec i ty jsou prima. Kdy člověk najde lepší možnost se zastavit, v klidu si přečíst knihu, vypít čaj a zamyslet se nad tím, jak krásný může být den kvůli pár maličkostem. 

PS: Teď už to může pokazit jen další záchvat kašle.

PPS: Očekávám ho každou chvíli.

PPPS: Psát články je skvělá prokrastinace. Zdrvím Dějiny Rakouska ležící na stole!